Josef Bolf | Jiří Černický | Patricie Fexová | Pavel Hayek | Martin Kuriš | Blanka Jakubčíková | Petr Lysáček | Ján Mančuška | Jiří Matějů | František Matoušek | Michal Nesázal | Petr Pastrňák | Michal Pěchouček | Petr Písařík | Hana Puchová | Milan Salák | Vít Soukup | Jiří Surůvka | Jan Šerých | Michal Škoda | Jakub Špaňhel | Tomáš Vaněk | Markéta Vaňková | Ivan Vosecký

Generace 90. let

Oproti předešlé generaci osmdesátých let nemá další dekáda českého malířství žádný výrazný jednotící ráz. Divoká exprese a postmoderní vrstvení rozličných jazyků po čase vyčerpalo své možnosti a malíři se obracejí jinými směry, hledají nové možnosti malby samotné, zároveň posilují konceptuální přístupy. Velkou část nové malby tvoří abstraktní obrazy, které využívají i některých metod „pomalířské abstrakce", v nichž se redukuje osobitý rukopis a uplatňují se „mechanické" způsoby malby jako například válečkem (u Ivana Voseckého nebo Petra Pastrňáka) nebo přes šablonu (Tomáš Vaněk, Petr Písařík). Obrazy jsou tvořeny různými strukturami či rastry, kombinují se barevné plochy, skvrny, linie, vytvářejí se harmonie jemných barevných kombinací (Jiří Černický, Petr Pastrňák, Petr Písařík).

Jako jednotící prvek těchto maleb se nejčastěji uvádí jejich lyrizující ráz, na nějž poprvé upozornila výstava nazvaná Česká abstraHce (Galerie Václava Špály, 1996, připravili Martin Dostál a Marek Pokorný). Lyrickou abstrakci označili jako charakteristický, i když přechodný rys maleb kolem poloviny devadesátých let, třebaže v něm nespatřovali žádný dominantní stylotvorný proud. Dokládá to ostatně i struktura sbírky obrazů Richarda Adama pocházejících právě z devadesátých let (konkrétně 1995-2005).

Vedle zmíněné lyrické abstrakce se v ní uplatňuje i konceptuální malba pracující s přesnými geometrickými tvary a jejich vztahy (například Jan Šerých, Michal Škoda), stejně jako zobrazivá malba udržující si na české výtvarné scéně i v tomto období stálé místo. I u ní je patrný od osmdesátých let jistý posun, nově se objevují „objektivně" zachycované běžné situace (například Luděk Rathouský), detailní pohled na konkrétní věci a jejich detaily (Vít Soukup, Milan Salák), přírodní motivy (Ondřej Kopal, Milan Salák, Patricie Fexová). Jednou z nejvýraznějších postav je Josef Bolf zachycující podivný snový svět dětství, zároveň traumatizující i krutý, v symbolických barevných kombinacích růžových a černých tónů. 

Celé spektrum české malby devadesátých let ze sbírky Richarda Adamy bylo představeno jednak na přelomu let 2006-2007 společně s malbou osmdesátých let, samostatně pak v roce 2015.