Generace 80. let

Richard Adam sbírku souborně prezentoval několikrát, naposledy ji představil natřikrát rozdělenou podle desetiletí, v nichž dané malby vznikaly. Je to jeden z možných přístupů, který v případě prvního dílu, umění osmdesátých let, má i další opodstatnění. Toto období představuje už uzavřenou kapitolu českého umění, navíc má oproti dalšímu vývoji relativně jednotný charakter. Byl do značné míry vyvolán společným postupem umělců vymezujících se proti tehdejší výtvarné praxi, a to jak proti tvorbě schvalované tehdejším režimem, tak proti opoziční neoavantgardě a jejím moralistním postojům.

Nové generaci šlo o malbu jako takovou, o otevření se světu, komunikaci, o vystavování bez zábran a ponižování. Své aktivity zahájila ještě soukromými Konfrontacemi, poprvé se velká veřejná výstava konala v roce 1988, na níž už byli zastoupeni členové nově založené skupiny Tvrdohlaví. Ta se stala symbolem nových uměleckých přístupů spojovaných s postmodernou.

Generace osmdesátých let zahajovala divokou expresivní malbou, kterou ve sbírce Richarda Adama představují především rané práce Vladimíra Skrepla, exprese pak zůstala typickým výrazovým prostředkem pro Martina Mainera a Ottu Plachta. Jiní malíři byli ve výrazu uměřenější a obraceli se k mýtům, archetypům, archaickému umění, minulosti či křesťanské symbolice (Jaroslav Róna, Jiří David, Petr Nikl, Tomáš Císařovský, Jiří Petrbok, Daniel Balabán, Jiří Žáček).

Specifické místo zaujímají Stanislav Diviš, Petr Kvíčala a Jan Pištěk, kteří se zaměřují na znakovou geometrickou malbu, Vladimír Kokolia, jenž po expresivních groteskních kresbách přešel k vrstveným gestickým strukturám, v nichž hraje roli prostor a čas, konceptuální Jiří Kovanda, minimalistický Petr Veselý a Jan Merta redukující obraz na jeden stylizovaný předmět na monochromním pozadí, Václav Stratil svými šrafovanými kresbami a Antonín Střížek, jenž rozvíjel koncept „krásného obrazu" bravurně balancující na hranici kýče. Společným rysem byla rehabilitace obrazu a možnosti jeho nových cest. Při zaměření Richarda Adama na malbu nemohl mít lepší start pro budování své sbírky, než právě osmdesátá léta s jejich návratem k malířskému pojetí. Malby osmdesátých let představil Richard Adam na souborné výstavě, která se konala ve Adam Gallery v roce 2010.