Česká malba generace 80. a 90. let ze sbírky Richarda Adama II.
Termín: 26. 1. - 2. 9. 2007
Malba autorů generace 80. a 90. let 20. století je ve sbírce Richarda Adama zastoupena rozsáhlými soubory obrazů, které umožňují různé pohledy na tvorbu tohoto období. Po expozici, která činnost Ricahrd Adam Gallery otevírala a která byla koncipována tak, aby především představila tvorbu jednotlivých malířů, jsme tentokrát zvolili přístup kladoucí důraz spíše na hledisko historickovývojových tendencí. Jinými slovy, z rozsáhlého konvolutu obrazů vybíráme především ty, které jsou charakteristické nebo i určující pro malířské tendence doby.
Představený výběr obrazů pokrývá období od roku 1985, tedy od zlomu ve vývoji malby u nás /nástup postmoderny/, přičemž tvorbu vybraných autorů generace 80. let představuje v polaritě zobrazující a nezobrazující malby. Pro představení „realistických" tendencí byl vybrán soubor figurálních obrazů, který ukazuje především některé inspirační zdroje prosazující se na přelomu 80. a 90. let (náboženská tematika, inspirace obrazy z dějin malířství apod.). Proti nim stojí obrazy Igora Korpaczewského, Jiřího Petrboka nebo i Modrý portrét Tomáše Císařovského, u kterých o dekádu později podobná inspirace už nehraje žádnou určující roli.
Významnou součástí nové expozice je ucelený průřez tvorbou jednoho z nejvýznamnějšícj českých autorů současnosti Jiřího Kovandy. Počínaje expresivní malbou z roku 1985, přes obrazy s postmoderní inspirací, objekty pracujícími s nalezeným materiálem až po soubory obrazů z druhé poloviny 90. let, vytváří reprezentativní přehled uměleckých snah tohoto solitérního autora. Je přitom příznačné, že některé přístupy, kterých Kovanda používá, se objevují i u jiných malířů prezentovaných v „abstraktní" časti generace 80 let (např. Petr Veselý).
Polovina 90. let je charakterizována nástupem skupiny malířů, pro jejichž tvorbu z té doby vytvořil Martin Dostál a Marek Pokorný shrnující označení „Česká abstraHce" (výstava v Galerii V. Špály v roce 1996). Tvorbu I. Voseckého, J. Černického, P. Pastrňáka, P. Písaříka, M. Vaňkové, ale třeba i Vl. Skrepla, která je široce představena, lze charakterizovat například termíny: lyrizující abstrakce, vyprázdněnost obrazové plochy nebo upřednostňování formy před obsahem.
Na tyto tendence navazuje i raná tvorba některých příslušníků výtvarné skupiny „Bezhlavý jezdec" (J. Bolf) a rovněž se odráží v tehdejší obrazové tvorbě jinak ryzího konceptualisty Jána Mančušky (vystaveno 5 obrazů z jeho absolventské série na AVU v Praze). Šíře možných přístupů k malbě, využívající ať už ryze geometrických postupů, nebo jen pracující s „jazykem" geometrie, v každém případě ale vždy konceptuální, představují ve vybrané ukázce obrazy a objekty M. Škody. J. Šerých a také V. Artamonova, který je nejmladším z vystavených tvůrců. Obrazy z džínoviny F. Matouška nebo exprese J. Špaňhela potom uzavírají celý představený soubor.
