Přejít k obsahu

Stanislav Diviš

Termín: 19. 2. - 6. 6. 2010

Stanislav Diviš (narozen 1953) patří mezi nejvýznamnější představitele českého výtvarného umění generace 80. let 20. století. Nedostudoval sice Akademii výtvarných umění v Praze. V polovině 80. let nebylo jeho umění pro oficiální socialistickou školu prostě přijatelné. O to významněji se ale podílel na neoficiální tvorbě a prezentaci jiného (nepovoleného, v podstatě zakázaného) umění. V roce 1987 byl klíčovou osobností při založení dnes již legendární výtvarně skupiny Tvrdohlaví. A je nutno také připomenout rok 1988, kdy dokončuje obraz Instruktáž dojení, vlastně manifest výtvarného směru Vědecký realismus, který je osobním vkladem autora do dějin výtvarného umění. Po roce 1989, kromě rozvíjení vlastní tvorby, se věnuje rovněž pedagogické činnosti, v letech 1994-6 je odborným asistentem v Atelieru současných tendencí Jiřího Davida na AVU v Praze, od roku 2003 vede atelier malby na VŠUP v Praze.

Výstava Kostky jsou vrhnuty není retrospektivou v pravém slova smyslu. Tak jako byla např. Divišova výstava ve Východočeské galerii v Pardubicích. Důvodů bylo hned několik. Především jsme byli vedeni snahou představit velmi reprezentativně Divišovu tvorbu z několika posledních let. To je ovšem dvojznačný úkol. Kdo zná Divišovo dílo, ví, že jedním ze základních prvků jeho tvorby je vytváření rozsáhlých a, formou svého uchopení a výrazu, velice jednotných cyklů. Na druhé straně je ale nesporné, že se autor ve své tvorbě opakovaně vrací k již jednou zdánlivě „vyřešené" tematice. Jinými slovy, jedním z cílů výstavy Kostky jsou vrhnuty je „porovnání" tvorby vzniklé v 80. a 90. letech 20. století s obdobně tematicky zaměřenými cykly, vznikajícími v tomto desetiletí (Zbytky, Spartakiády apod.). Ale nejen to. Například hned první a zcela zásadní cyklus Kašpaři, který Diviš vytvořil v letech 1984-5 /byl v jistém smyslu reakcí na tehdy velmi aktuální expresivní tendence iniciované německými Neue Wilde a italskou transavantgardou/, nastolil určitá pravidla a postupy tvorby, k nimž se později vrátil, i když ze zcela jiných důvodů, v cyklu obrazů inspirovaných kresbami svého malého syna (Dva světy). A tak by bylo možno pokračovat. Mytologií a křesťanstvím inspirované cykly obrazů z let 1986-7 nacházejí svůj ohlas v současnosti, kdy umělec začíná vytvářet tematicky obdobná, avšak 25 lety vlastní tvorby poučená řešení těchto témat.

Co se týče koncepce výstavy jako takové, volili jsme spíše užší výběr rozsáhlých cyklů, než „faktografický" dokument celé dosavadní tvorby. Vůbec poprvé jsou např. velmi reprezentativně představeni Kašpaři, důraz je kladen na cykly 12 souborů nebo Spartakiády. Jsou samozřejmě připomenuta i některá z další zásadních témat, ty však spíše jen dotvářejí celkový obraz umělcovy tvorby.