Založení sbírky Richarda Adama

Sbírka Richarda Adama zaujímá svou kvalitou, zaměřením a rozsahem právem přední místo mezi soukromými i veřejnými kolekcemi výtvarného umění v České republice. Její geneze sahá do osmdesátých let 20. století, kdy začal Richard Adam vedle svého zaměstnání sbírat obrazy. Ze začátku dával přednost malířům střední generace (ze skupiny 12/15 a jejího okruhu, jsou to například Ivan Ouhel, Vladimír Novák, Jiří Načeradský, Jiří Sopko aj.).

Obrat k současné tvorbě probíhal paralelně s nástupem nové výtvarné generace osmdesátých let a obnovou svobodné tvorby. Mladí studenti a absolventi Akademie výtvarných umění a Vysoké školy uměleckoprůmyslové se tehdy vzepřeli tehdejší zavedené zideologizované výtvarné praxi, kde skutečnému umění zbývalo jen místo kdesi na okraji, na neoficiální nebo polooficiální sféře. Jejich vpád na výtvarnou scénu byl rasantní a přinášel zcela jinou estetiku, než jakou zastávala předchozí neoavantgarda.

První reakce na setkání s díly prosazujícími záměrnou antiestetičnost  a divokou expresi byla pro Richarda Adama – podle jeho vlastních slov – velmi rezervovaná, ale pak nová díla probudila jeho zájem a touhu k nim proniknout. Začal navštěvovat ateliéry mladých umělců a seznamovat se s principy nové tvorby. Od té doby se soustředil výhradně na současné umění a začal systematicky nakupovat obrazy nejmladší generace, čemuž obětoval veškeré své finance.

Cenné je, že se nezastavil u generace osmdesátých let (jako byli Petr Nikl, Jiří David, Jiří Kovanda, Antonín Střížek, Vladimír Kokolia a další), ale postupoval v objevování nových talentů i v dalších letech. K nim patří nejen čerství absolventi výtvarných škol, ale do jeho hledáčku se dostávají i nejmladší malíři, kteří teprve studia dokončují. Je to na jednu stranu riskantní, na druhou stranu odvážné i prozíravé. Jelikož neexistuje nikdo jiný, kdo by se cíleně zaměřil na nejaktuálnější tvorbu, má možnost absolutního výběru.

Jeho sbírka současné malby je v českém prostředí unikátní. Nejen svým rozsahem (čítá na 1500 prací), ale zejména jednotným hlediskem výběru a svou kvalitou. Představil ji poprvé roku 2006 v Brně, ve stejném roce následně v galerii Rudolfinum v Praze. V letech 2006 – 2015, kdy společně s Miroslavem Lekešem získali do pronájmu brněnskou Strojírnu Vaňkovka, ji nejen podstatně rozšířil, ale také zpřístupňoval pravidelně v souborných i monografických výstavách.