Profil sbírky Adam Gallery

Sbírka Adam Gallery se cíleně zaměřuje na mladé umění od osmdesátých let 20. století po současnost. Jsou v ní sice zastoupeni i tvůrci spjatí se šedesátými a sedmdesátými lety (Václav Boštík, Dalibor Chatrný, Zdeněk Sýkora, Karel Malich, Jiří Sopko, Jiří Načeradský), ale netvoří jádro kolekce. Jednak je získávání prací těchto „klasiků" českého moderního umění čím dál obtížnější, navíc řada klíčových děl je už nedostupná. U současného umění je situace naopak zcela otevřená. Za pomyslný začátek sbírky lze pokládat obrazy z osmdesátých let, které Richard Adam právě v této době začal kupovat. Patří sem malíři skupiny Tvrdohlaví (Jiří David, Stanislav Diviš, Petr Nikl, Jaroslav Róna) a jejich okruh (Vladimír Kokolia, Antonín Střížek, Tomáš Císařovský, Jiří Kovanda, Jan Merta, Vladimír Skrepl, Václav Stratil a další). Je s nimi spojen nástup postmoderny a rehabilitace malby, jež vystřídala předchozí velmi rozšířené konceptuální přístupy. Jimi zároveň začíná obnova českého výtvarného umění po totalitním období řízené a omezované tvorby. 
Jednotící princip postmoderny se v devadesátých letech postupně rozpadá a umění se začíná diferencovat, mizí představa lineárního vývoje umění. Začínají se prosazovat nové technologie, videa, instalace. Richard Adam však zůstává věrný malbě. Sleduje tvorbu dalších nově vznikajících skupin (Pondělí, 1989-2003, Bezhlavý jezdec 1996-2002, Rafani od 2000), za důležitější však pokládá individuální tvorbu, kterou sleduje a pečlivě vybírá. V ní  mají siné zastoupení jak různé podoby abstrakce (Petr Pastrňák, Jiří Černický, Ivan Vosecký), tak i nové přístupy k zobrazivé malbě (Josef Bolf, Michal Pěchouček, Milan Salák, Vít Soukup). Adam do sbírky zahrnuje také návraty a transformace neoavantgardy, experimentální postupy a novou konceptuální malbu (Evžen Šimera), není důležitá forma, hlavním kritériem výběru je kvalita.  Šíře a rozmanitost přístupů se v současnosti zdá být ještě větší, neboť je jen minimální nebo žádný odstup od vznikajících děl. Richard Adam však na „prověření časem" nedbá a zaměřuje se stále na nové a přicházející.  Je třeba ocenit, že se Adam neomezuje jen na jednu polohu mladé malby, ale zachovává plnou šíři jejích různých forem a podob. Sbírka si tak udržuje i u děl ze začátku 21. století charakteristickou rozmanitost a otevřenost.