Historie galerie

Dne 21. 3. 1865 povolila městská rada a Státní zastupitelství firmě Wannieck a Phil. Jellinek na Trnité č. 19 a 21 stavbu strojních dílen, sestávající ze slévárny, kuplovny, hnacího parního stroje, kotelny a montážních dílen, s vyloučením provozu výroby kotlů. Na začátku r. 1867 byla zahájena sériová výroba difuzérů a také jejich vývoz do zahraničí (zejména v upravené formě pro cukrovou třtinu). V témže roce byla nová difuzní metoda zavedena ve 27 cukrovarech v Evropě. Po odchodu Philipa Jellinka do Ruska 20. 12. 1868 se stal Friedrich Wannieck sám vlastníkem celé továrny. Pod jeho vedením se nadále rozšiřoval výrobní program i samotný areál po celých 20 let. V r. 1887 vzrostl počet dělníků na 250.

V březnu 1888 nastoupil nový technický ředitel Edmund Gams, dosud zaměstnaný u švýcarské firmy bratří Sulzerů ve Winterthuru. Za dva měsíce byla sepsána mezi oběma firmami dohoda, podle níž získal Wannieck právo k výrobě parních strojů Sulzerova typu, které byly nadále vyráběny ve Winterthuru a v Brně. 1888-1889 postavena administrativně správní budova při ulici Zvonařka, sklad, nový tovární komín vysoký 36 m (tehdy nejvyšší v Brně) a byla zahájena stavba nové kotelny. V listopadu 1889 zakoupeny sousední pozemky pro vybudování železniční vlečky. V roce 1890 vznikla se švýcarskou firmou bratří Sulzerů komanditní společnost.
Získané prostředky byly použity ke stavbě montážní haly, nové slévárny a vybudování vlečky. Dne 22. 4. 1890 byl položen základní kámen obou hal a v červnu 1891 byla stavba dokončena. V r. 1896 došlo k rozšíření slévárny o její severní přístavbu. Od r. 1896 byly parní stroje typu Sulzer vyráběny už jen ve Wannieckově závodě. Dodávány byly především do zemí rakouskouherské monarchie a do Německa. V r. 1897 se vzdal pro nemoc svého místa technický ředitel Edmund Gams a požádal o propuštění z komanditní společnosti. Technické vedení firmy převzal vrchní inženýr Kliment. Dvaašedesátiletý Friedrich Wannieck již nechtěl dále vést rostoucí podnik a netroufal si ho řídit ani jeho syn Friedrich Oskar.
18. 4. 1901 byla zahájena fúze Vaňkovky s První brněnskou strojírnou (PBS), která byla dokončená 11. 1. 1902. Ztrátu samostatnosti však nahradil velmi perspektivní výrobní program. Ředitelé PBS Ludwig Augustin Lohnstein a Augustin Hnevkovsky rozhodli stavebně i technologicky rozšířit Vaňkovku a zahájit zde výrobu parních turbín podle právě získané licence od anglické firmy Parsons. V celém období 1903 až 1929 bylo ve Vaňkovce vyrobeno celkem 722 turbín o celkovém výkonu 1135 MW, více než polovina z nich byla exportována do řady zemí ve východní Evropě i na Balkán. 1929-1930 probíhá převod výrobního zařízení, zaměstnanců i rozpracované výroby z Vaňkovky do areálu PBS na Olomoucké ulici, v r. 1930 je areál Vaňkovky uzavřen a v r. 1936 prodán České zbrojovce Brno, 1930-1936 je Vaňkovka zavřená, hlídaná jen noční službou První brněnské strojírny, 1936-1939 funguje jako Zbrojovka a.s. Brno - závod Vaňkovka. 1939-1941 se Vaňkovka stala součástí závodů Hermana Göringa (Wannieckwerk), 1942-1944 Wannieckwerk - Waffen Union Skoda Brűnn. Po válce Vaňkovku využívaly jako samostatný závod postupně Spojené továrny na obráběcí stroje n. p. Zbrojovka Brno n.p. Závody Jana Švermy n.p. (změna názvu Zbrojovka Brno) Zetor Brno n. p. Od r. 1989 státní podnik Zetor. V období 1996-2000 vlastnil Vaňkovku Fond národního majetku.

Rekonstrukce

V r. 2000 konečně získalo město Brno areál Vaňkovky do svého vlastnictví a vložilo jej do společnosti JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. Na podzim r. 2003 získává projekt stavební povolení, v listopadu je zahájena demolice části areálu modelárny, slévárny a části jádrovny. V březnu 2004 se koná oficiální položení základního kamene nové Galerie Vaňkovka. V pronajatých prostorách zahajuje svou činnost také Slévárna Vaňkovka - kulturní a komunitní centrum NNO města Brna a Jihomoravského kraje. Ve stejném termínu dokončuje společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. rekonstrukci bývalé montážní haly strojírny a administrativní budovy.

V srpnu 2005 uzavřela společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. smlouvu o pronájmu rekonstruované strojírny pro galerii moderního umění s firmou Mediagate. Prostředky na náročnou revitalizaci obou historicky cenných objektů získala společnost JIŽNÍ CENTRUM BRNO, a.s. prodejem západní časti areálu společnosti ECE, která tyto pozemky po zbourání slévárny, modelárny a části jádrovny využila pro výstavbu společenského a nákupního centra Galerie Vaňkovka. Slavnostního otevření Wannieck Gallery v březnu 2006 se zúčastnil i prapravnuk Friedricha Wanniecka Wolfgang Wannieck, který do Brna přivezl z Mnichova rodinný portrét svého předka a věnoval ho nové galerii.