Martin Lukáč

Malba Martina Lukáče evokuje neškolený projev v tom nejlepším slova smyslu. Basquiatovská divokost se odráží v kompozicích, námětech i volené barevnosti. Živoucí, veselá, nekomplikovaná, přitom ale ne banální, nebo samonosná. Tvrdé až hrubé zacházení s linkou a rysy, zájem o kompozici, svoboda a nespoutanost. To vše lze v díle Martina Lukáče opakovaně objevovat.

Richard Adam:
„Martin Lukáč. Toho jsem znal už z Košic. Na Fakultě umění studoval u Adama Szentpéteryho. Je výtvarně velmi proměnlivý. Jednou pracuje s velkými, skoro čistými monochromními plochami, jindy je až divoce expresivní. Nebo používá určité výtvarné prvky /např. stylizované tváře apod./ a na nešepsovaném plátně z nich vytváří expresivně cítěné „asambláže". Přičemž termín asambláž musíte chápat pouze přeneseně. Z těch obrazů pak skládá třeba prostorové instalace. I když, ty jsem vlastně již dříve viděl u Filipa Dvořáka."