Generace 0. let

Postrádala-li malba předešlého desetiletí nějaký jednotící charakter, platí toto zjištění ještě víc pro tvorbu na začátku 21. století. Je to dáno jednak velkou šíří záběru současné malby, jednak takřka nulovým odstupem od aktuálního dění. Obecně se současná tvorba vyznačuje překračováním hranic jednotlivých druhů umění, jejich mísením, přesahy do sociální oblasti, konceptuálními aktivitami. Richard Adam však zůstává věrný malbě a originalitu výrazu hledá právě v ní. I v tradiční umělecké formě obrazu nachází nové podněty. Zaměřuje se na obrat k médiu malby, hledání jejích nových významových vrstev, což asi nejlépe dokládá současná tvorba Jiřího Černického. Další malíři, jejichž díla také získal do své sbírky, parafrázují různé podoby abstrakce (například Daniel Hanvald, Karel Štědrý, Josef Achrer), vytvářejí abstrahované variace na staré obrazy (Luděk Rathouský), pokračují v konceptualizaci malby (Evžen Šimera), zkoušejí možnosti prolínání obrazu a kresby (Dana Sahánková), obrazu a asambláže (Václav Girsa), využívají jazyka street artu (Jakub Matuška) aj. Třebaže byly tyto podoby současné malby ze sbírky Richarda Adama vystaveny v roce 2011, na stylové nebo myšlenkové zobecnění tohoto desetiletí je zřejmě ještě brzo a bude možné ho formulovat až později.

Na sbírce Richarda Adama je cenné to, že se nezastavil u generace osmdesátých let, ale že se ve svém vášnivém hledání nových podob obrazu posunuje ke stále mladším autorům, které hledá i mezi studenty na Akademii výtvarných umění. Neomezuje se jen na jednu vybranou podobu malby, ale zkoumá současné malířství v celé šíři. Jeho zájem sahá od „studené" konceptuální abstrakce přes malířský reduktivizmus či minimalizmus, až po subjektivní, expresivní výtvarný výraz či groteskní figuraci. Přitom je na celé jeho kolekci už od počátku zřetelně znát „jedno oko", tj. nejde o žádnou složitě vyvažovanou muzejní sbírku s umělou snahou o objektivní obraz, nýbrž o obraz české současné malby postavený na jednom osobitém hledisku. Nejde tu jen o množství děl, kterému v současných podmínkách financování veřejných galerií nelze konkurovat, ale hlavně o ucelenost a logiku celé sbírky. Tento rys je možná ještě cennější než nebývalý rozsah celé sbírky českého malířství posledních třiceti let.